7
Zář

Jaroslav Hašek o Z.M. Kudějovi

Tento článek publikoval: Milan Kabrna a je v kategorii: Jaroslav Hašek

zmk_02Z galerie Haškových přátel /IV/

Z.M.KUDĚJ-TAKÉ DIVOKÝ BILL ZVANÝ

Divokým Billem se stal Kuděj v Americe, správněji až po návratu ze Spojených států. Dostal se tam způsobem zvláštním a neobvyklým, jenž je příznačný pro jeho dobrodružnou povahu.

Jako lékárnický tiro čili praktikant působil u jakési firmy v Německu, když tu zatoužil uvidět moře. Odejel do Hamburku, kde v jedné herně šťastně vyhrál lodní lístek do New Yorku a samozřejmě ho hned využil. Výlet, původně plánovaný na čtrnáct dní, se protáhl poněkud déle. Kuděj pobyl v Americe šest let a projel Státy křížem krážem. Dělal přitom všechno možné. Prodával lihoviny v Clevelendu, ale sotva se uchytil jako laborant v lékárně, odjel na západ, do Detroitu, kde byl dokonce zavřen. Když ho pustili, vydal se pěšky jako tramp do Chicaga. Ocitl se zde ve stavu velice zbědovaném, a přijal proto nabídku zprostředkovatelny práce do státu Alabama, kde pracoval spolu s jinými nešťastníky na stavbě trati. Byla to past na lidi, nalíčená bezohlednými agenty. Pokusil se ještě s jedním druhem o útěk a vydali se znovu do Chicaga. Tam se stal roznašečem a zpravodajem místního českého listu Denní hlasatel. Ale tím jeho putování neskončilo. Vypravil se znovu dále na západ, do Severní Dakoty, kde sloužil jako kovboj na farmě. Ve státě Montana se pokusil o štěstí jako kovkop, ale jakmile ucítil několik dolarů v kapse, cestoval, většinou jako černý pasažér, do města Seattle ve státě Washington. Pak se dal najmout jako plavčík na loď, která plula do Kalifornie, poznal americký jih, Dallas, New Orleans, Miami, aby po mnohém strádání znovu skončil v New Yorku. Ale ani tam nevydržel dlouho. Spolu s několika druhy zakládá farmu v Kanadě; zlatokopecká horečka ho však vylákala do Kretonu. Pomnohých strásáních se dobelhal do Omahy, kde nějaký čas pracoval na jatkách. Odtud se vydal znovu na velikou pouť, tentokrát na východ, přes Kansas City, St.Louis a Ohio. To už byl tak zbědovaný, že musel hledat azyl u Armády spásy.
A tu ho náhle přepadla touha po vlasti. Vrátil se jako dělník na lodi, vezoucí do Evropy dobytek, a jednoho dne se objevil v Praze. Jako zálesák a tramp z Divokého západu stal se členem strany mírného pokroku v mezích zákona a příslušníkem veselé bohémy. Jeho velké životní zkušenosti a dobrodružná minulost mu získaly slávu, která ještě vzrostla, když Kuděj vydal tiskem své tulácké prózy v knížce Bídné dny, v níž líčí strastiplnou pouť českého trampy po Státech. (Ještě bídněji však skončila jeho pozdější „návštěva u báťušky cara“, během níž poznal vládu samoděržaví. Jako „podezřelý živel“ – neměl totiž na povinný úplatek – byl zadržen hned na hranicích kozáky a zavlečen do carských žalářů, kde byl téměř půl roku vězněm.)
Kuděj, s výjimkou své prvotiny, nepsal nic výjimečného. Neměl potřebný rozhled a byl poněkud rozvláčný. V hospodách a v bohémských krčmách se o něm šířila průpovídka: „Pane Kuděj, vy nás nuděj, až se vykecaj, tak nás vzbuděj.“ Přesto s Haškěm tvořili nerozlučnou dvojici, která prožila mnohá dobrodružství a prováděla klukovská alotria. Byli spojeni společnou představou, že domovem tuláka je svět.
Přes svůj tulácký věhlas oplýval Kuděj určitou noblesou. Snášel trpělivě strasti a trampoty putování, měl smysl pro věrné a upřímné kamarádství. V jeho povaze byl kus české neústupnosti a vzdorovitosti, demokratické nechuti vůči pózám a autoritám. O tom svědčí i jeho přijaté jméno. Zděnek Matěj Kuděj se vlastně jmenoval Zděněk Marian. Když se dozvěděl, že jeho spolužák Vyskočil zvolil namísto svého poctivého křestního jména Antonín vzletný dekadentní pseudonym Quido Maria, srdečně se tomu zasmál a s nádechem ironie prohlásil: „Když Tonda je dnesQuido Maria, tak já budu místo Mariana zase Matěj.“
Hašek s Kudějem podnikli dvě veselé cesty po „střední Evropě“: jednu přes Beroun, Jáchymov a Křivoklát na Plzeňsko; druhá vedla lesnatým Posázavím.
K první cestě, jejímž hlavním cílem byla návštěva člena strany mírného pokroku Karla Pelanta, který se stal v Plzni počestným redaktorem ještě počestnějšího listu Směr, víže se zajímavá historka, kterou Kuděj popsal v knize Dobrodružné cestování.
Když oba přátelé dorazili do Plzně, zjistili, že už nemají peněz. Konstatovali to v hostinci Na staré poště, kde seděli a čekali na přítele Pelanta, s nímž zde měli schůzku. Útrata stoupala, místnost se naplňovala hosty, ale přítel stále nepřicházel.
– „To nevadí“, prohlásil Hašek, „asi ho zdrželi v redakci. Dáme si oběd a on se zatím přivalí.“
Leč chyba lávky. Byly bezmála dvě hodiny, a redaktor Pelant nikde. Hašek se ho vydal hledat, Kuděj svou přítomností i klidným vzhledem konejšil vrchního.
Náhle se vřítil do místnosti dopálený Hašek a poručil si další pivo. V ruce držel lístek, který byl zastrčen ve schránce na dveřích přítelova bytu a adresován jednomu z nich. „Milý příteli, promiň, že nemohu přijít Na starou poštu, odjíždím na veletrh do Lipska. Honorář za tvé povídky ti bude zaplacen ihned po mém návratu do Plzně.“
Bylo vidět, že Pelant v poslední chvíli dostal ze setkání s dvěma divokými trampy strach. Nezbylo než si vypůjčit patřičnou částku na jeho jméno od hoteliérovy paní.
Pak Hašek vymyslil válečnou lest. Kuděj bude dělat farmáře z Ameriky, který dobře zná redaktora Pelanta z jeho amerického zájezdu a který poslouchal jeho přednášky o Volné myšlence a ateismu. Nechá mu v redakci vzkaz, aby přišel neprodleně do restaurace U Salzmannů.
Tam usedli oba zhrzení přátele a čekali na známého redaktora, skryti za velkými stránkami Národních listů.
Přišel. Nic netuše mžoural svýma krátkozrakýma očima po místnosti. Národní listy náhle klesly dolů.
„Pěkně tě tu vítáme z Lipska,“ pronesl Hašek líbezně.
„To jsi rád, ty starej pacholku, že nás vidíš, viď?“
„Já se vzdávám,“ pronesl po chvilkovém šoku nešťastný redaktor zničeně, podávaje tak důkaz o svém upřímném přátelství. Za trest zaplatil útratu v hostinci i celý flám a musel chudým cestovatelům půjčit na cestu do Prahy. Druhého dne je doprovázel na nádraží a čekal až do chvíle, kdy lokomotiva zahvízdala.
„Šťastnou cestu, hoši, a nevracejte se tak hned, prosím vás.“
„Buď bez starosti,“ odvětil z okénka vlaku Hašek, „a jdi se vycpat!“

Zdroj informací: www.zmkudej.wz.cz